Čtvrťáci píší pohádky

K předvánoční době patří pohádky. Kouzelné příběhy s dobrým koncem. Zkuste si chvíli odpočinout u příběhů našich čtvrťáků.

O víle Krasomilce

Žila byla jedna víla a ta se jmenovala Krasomilka.Krasomilka kamarádila
s vodníkem.Vodník měl jednu zvláštnost a to,že dostal kouzelné sedmimílové
boty.Udělal jeden krok a byl v Africe,udělal krok zpátky a byl zase u nás.Krasomilka
mu záviděla.Krasomilka od svého tatínka hejkala dostávala různé dárky.Tatínek
hejkal pro ně jezdil do ciziny.Krasomilka byla pěkná a roztomilá víla,ale
ničeho si nevážila.Dostala kouzelnou hůlku,křišťálovou kouli,závoj,šaty
atd.,ale Krasomilka si neuměla vážit věcí.Jednoho dne vyletěla Krasomilka do
lesa a najednou slyší z lesa něčí hlas,který povídá:Krasomilko,Krasomilko,co si s tebou jenom počnou,když musíš mít
vše na co si vzpomeneš.Krasomilka jen udělala dlouhý nos.V tu chvíli udělala
špatně.Najednou se nad les přihnal velký bouřkový mrak a
povídá:Krasomilko,Krasomilko jestli se teď neomluvíš tak s tebou bude
zle.A Krasomilka na to řekla,že neví jak se to dělá.Ale Krasomilce  už vylézaly z hlavy růžky,potom jí
narostl ocásek a najednou se proměnila v kozu.A mrak povídá:Krasomilko už
víš,jak se omluvit za to, co jsi udělala?Krasomilka říká:omlouvám se a teď mě
proměň zpátky.Krasomilko,Krasomilko a kouzelné slovíčko:prosím.Krasomilku
proměnil zpátky na normální vílu.Pěkně mu poděkovala a slíbila,že už vodníkovi
nebude záv idět.Od té doby Krasomilka už nikdy nic nechtěla,neporoučela a také
vždy prosila a děkovala.

Eliška Jirmanová



O hejkalovi Rostíkovi

"Ahoj já jsem Rosťa. A mám dva super kamarády. Vílu Elišku a
vodníka Vodičku. Dnes půjdu se svými  kamarády k moři. U moře je krásně a svítí
tam sluníčko.Paráda!!!

Musím si sbalit věci. Kouzelné věci. Křišťálovou kouli,
lítající boty a hůlku. Lalala tralala. Nejdřív půjdu k Vodičkovi.A pak
s Vodičkou za Eliškou.A s Eliškou a Vodičkou k moři.Tak jdeme. Lálalalala.

Jé, už jsme u Vodičky. Ahoj Vodičko!"

"Ahoj Rosťo. Tak jsi připraven jít k moři?"

"Jasně už se těším. Tak jdeme za Eliškou. Lalalálala.

Už jsme u Elišky. Ahoj Eli!"

"Ahoj Rosťo a Vodičko! Tak jdeme k moři."

"Jóóóó!"

"Tak jdem."

Tak šli až došli k jezeru.

"Jé, je tu jezero, ale je tak velké že ho nepřeplaveme."

"Mám v batohu lítající boty. Já si je obuju a chytnu
vás." řekl Rostík.

"Tak jo."

 A přeletěli jezero.

"Zvládli jsme to, jupí! Lalala tralala."

Tak šli dál. Potkali cestou k moři pejska. Eliščina
kamaráda.

"Jé ty jsi ale roztomilé štěně. Jak se jmenuje Eli?" ptal se
Rostík.

"To je Čmuchálek, že jo, Čmuchálku."

"Jo haf haf haf. Můžu jít s vámi?"

"Jo."

"A kam vlastně jdete?"

"K moři."

"Aha, tak jdem."

A šli až došli k jeskyni, kde byl drak. Tam se
zastavili a zkameněli hrůzou. Jen Rostík ne. Vytáhl z baťohu hůlku. Proměnil
draka v kámen a jeskyni nechal zmizet.

Pak šli dál až konečně došli k moři. U moře si hráli
s křišťálovou koulí a skákali do vody.

Terezka Kricnarová


U malého rybníka bydlel vodník, který se jmenoval Tadeáš a byl velice stydlivý. Tadeáškovi se vlemi líbila víla Kristýnka, která ráda tancovala na nedalekém paloučku při měsíčku. Tadeášek jí chtěl říci, jak moc se mu líbí a jak rád by si s ní jednou zatancoval při měsíčku, ale velmi se styděl.

Šel pro radu za kouzelníkem Čáryfukem. Kouzelník se podíval do své křišťálové koule a dostal nápad. Zamával svojí kouzelnou hůlkou a přičaroval nádherné červené boty. S těmi budeš nejlepším tanečníkem po celém lese a možná i dál.

Cestou domů se Tadeášek zastavil u kamaráda hejklala a od toho dostal ještě dobrou radu. Nezapomeň si botky pořádně vyleštit, na lesklé střevíce letí každá víla.

Nastal úplněk a Tadeáš vyrazil směrem k paloučku. Kristýnka už tu vesele tancovala. Najednou zahlédla lesk Tadeášových bot a úplně zůstala stát. Pomalu se k němu přibližovala a požádala ho o tanec. Tadeášek s úsměvem souhlasil a od té doby spolu pravidelně tančí při měsíčku.

Vendulka Bergerová


Žila byla jedna rodina , která měla psa jménem Hektor. Ten pes jednoho dne vyhrabal
na zahradě křišťálovou kouli.Ta koule nebyla vůbec obyčejná , ale magická. V té
kouli,když všichni doma usnuli zjevoval kouzelný svět ve kterém žili pohádkové
bytosti.A tam se odehrál tento příběh, který vám nyní budu vyprávět. V malebné
vesnici jménem Kouzelňákov stál veliký mlýn v kterém hospodařil mlynář s mlynářkou.
V tom mlýně se děli dost zajímavé věci.Když se zastavilo mlýnské kolo,vylezl
vodník Žabokrk a začal škodit, protože chtěl vypudit mlynáře a mlynářku
z mlýna , aby mohl ukořistit poklad ukrytý ve sklepě.Ten poklad obsahoval
vzácnou kouzelnou hůlku a kouzelný plášť.Mlynář s mlynářkou byli už
z Žabokrka zoufalí a tak požádali vílu Květušku o pomoc. Žabokrk odposlouchával
a zjistil co se na něj chystá. Nelenil a vydal se do lesa za hejkalem
Řimbuchem,  aby spojili své síly. Dohodli
se, že v noci když budou všichni na bále půjdou ten poklad ukrást. Jenže
zapomněli, že víly na bál nechodí. Víla ovšem nehlídala sama. Vzala si také
někoho na pomoc. Nebyl to nikdo jiný než neporazitelný drakobijec Ornstein. Ornstein
vlastnil zvláštní boty, které když si někdo nasadí tak se zvětší a může každého
zašlapat do země. Ty boty dal víle, ať si je nasadí až bude nejhůř. Když Žabokrk
s Řimbuchem vlezli do mlýna, víla na nic nečekala,

 nasadila boty, Ornstei zaůtočil, uzemnil je a
když se váleli po zemi,  tak na ně víla
šlápla, že už je nikdo nikdy neviděl. Poklad tak zůstal mlynáři a mlynářce,
který dále střežili pro své pokračovatele. A zazvonil zvonec a pohádky je
konec. Na další příběh z Kouzelňákova si budeme muset počkat na další noc
co nám ukáže magická koule.

Eda Holý